h1{font-size:18px;}

Studentská léta - gymnázium, universita

Studentské vzpomínky - humor mladých let

Gymnázium Litovel	Děkanát Matematicko-fyzikální fakulty - vchod	Kolej 5.května	Stanový tábor UK u Albeře

Vedle odborných - profesních - pojednání z oblasti jaderné fyziky ("Jaderná fyzika a ionizující záření"), astrofyziky a kosmologie ("Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu", "Antropický princip aneb kosmický Bůh"), se ve svých literárních textech snažím případným zájemcům přiblížit i některé pěkné události a zážitky, kterých jsem byl svědkem nebo účastníkem. Z těch nejstarších vzpomínek to byly "Poezie života na venkově". V tomto krátkém článku bych si dovolil vrátit se o trochu méně let zpátky, do doby svých studentských let.

Školní léta
O našich učitelích na základní škole ZDŠ v Konici jsem psal v pojednání "Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#Ucitele". Od 6.třídy k nám do třídy kromě žáků z Konice chodilo i několik dětí z okolních vesnic - Křemence, Čunína, Štarnova, Runářova, Skřípova, Brodku, Březka, Jesence, Dzbele, ...., .... Ve třídě nás bylo asi 25 žáků, o něco víc holek než kluků. O přestávkách se dělaly různé běžné legrácky a nepřístojnosti. Házeli jsme po sobě třebas mokrou houbou, kreslili křídou humorné obrázky, postříkali některou lavici vodou, a pod. A často též drobné přátelské potyčky a šarvátky (malé škrábance či modřiny po pádu se ale ojediněle mohly vyskytnout), kterých se někdy účastnily i dívky.
  Jako legrace se někdy klukům s oblibou dělaly i údery do rozkroku, většinou slabé a neškodné. Já jsem ale při jedné takové malé potyčce o přestávce jednou dostal hodně silné kopnutí přímo do varlat. Svíjel jsem se na zemi, sténal bolestí a bylo mi nevolno. A děvčata se mi ještě smála, že se držím za pohlaví a křečovitě jsem zkroucen na zemi - považovala to za legrační příhodu. Nezazlívám jim to, nemohla vědět jak je to pro kluky stresující. Dovrávoral jsem do lavice a držel jsem si ruce stisknuté v rozkroku. Ve vyučovací hodině jsem se bál, abych nebyl vyvolán k tabuli, ještě asi půl hodiny se mi špatně chodilo. Pak to ale přešlo a všechno bylo O.K. (jen slabá bolest ještě přetrvávala do večera) - i já jsem se tomu pak zasmál, nakonec jsem to též považoval za legraci. Později jsem na to již nebyl tak citlivý a snášel jsem to bez problémů. Vydržel jsem (bez "mrknutí oka") i velmi silný úder do varlat. Většinu kluků však takový silnější úder zcela paralyzuje, svíjejí se na zemi a nějakou chvíli jim trvá, než se z toho zotaví...  Po pravdě řečeno, ta bolest při úderu do varlat většinou není tak hrozná jak se často píše. Není to sice příjemné, ale pokud kluk není "poseroutka", může to s trochou sebezapření vydržet. Já jsem s tím osobně neměl žádný vážnější problém (kromě té první zkušenosti).
      
Po skončení ZDŠ v Konici (r.1965) jsem nastoupil do gymnázia (s tehdy oficiálním názvem SVVŠ) v Litovli. Dojížděl jsem tam autobusem z Konice (autobusové nádraží na obrázku vlevo), cesta trvala asi hodinu. V Litovli se pak od autobusovího nádraží přešla hlavní silnice, šlo se cestou kolem kostela s několika podloubími, dále napříč přes náměstí, Opletalovou ulicí a nakonec cestou kolem rybníka ke gymnáziu. Odpoledne na zpáteční cestě jsme se často stavili v proskleném bufetě v levé části náměstí, kde jsme si koupili kofolu či jinou limonádu, kávu, vlašský salát, palačinky, kremrole, různé sýry a další pamlsky.
  Ředitelem školy byl prof. S.Sládeček, který vyučoval český jazyk a literaturu. Třídního učitele jsme měli profesora matematiky F.Procházku, na fyziku prof. F.Geschwindera, chemii prof. R.Novotnou (ráda dělala chemické pokusy, při nichž to kouřilo, hořelo, bouchalo). Trochu svéráznou osobností byl prof. dějepisu a latiny Z.Tincl, který rád dělal legrácky s děvčaty. Prof. tělocviku F.David měl též rád humor, při kterém někdy používal i lidové méně spisovné výrazy...
Na zimní lyžování jsme s některými našimi profesory ve 2. a 3. ročníku jezdili do Jeseníků na chatu Paprsek pod Kralickým sněžníkem, blízko Petříkova. Kromě množství sněhu tam též bývalo i hodně legrace...
  Na obrázku je maturitní tablo naší třídy z roku 1967 (jsou tam jen kantoři kteří nás v tomto roce učili, ne někteří další kteří nás měli jen v 1. a 2. ročníku) :
                
Maturitní večírek jsme měli v turistické chatě Jeskyňka (Vzpominky-Zajimava mista-Lide.htm#JavorickoJeskyne) na kopci nad Javoříčskými jeskyněmi. Protáhl se téměř na 3 dny a byl velmi bujarý..!.. Poprve jsem tam ochutnal šumivé víno "Šampaňské", které jsem do té doby neznal. Ale více se mi líbilo klasické suché víno, v přiměřeném množství...

Matematicko-fyzikální fakulta
Po maturitě na gymnáziu v r.1967 jsem začal studovat fyziku (na radu pana učitele Jáchyma) na Matematicko-fyzikální fakultě MFF UK v Praze. Na MFF fakultě jsme chodili do čtyřech budov. Především to bylo do dvou sousedních budov Ke Karlovu 3 a 5, kde byl děkanát, katedra fyziky a fyzikální ústav. Mezi těmito dvěma budovami vedou dolů Albertovské schody (116 schodů), na kterých jsme jako študáci i někdy dělali "závody". Dole na Albertově se pak jde kolem Botanické zahrady.
       budovy MFF a Albert. schody
Dále jsme chodili do budovy na Malostranském náměstí (z koleje 5.května dolů přes Žižkov a pak tunelem pod kopcem Vítkovem a přes Thámovu ulici) a v Karlíně na přednášky z matematiky. Areál Troja v Holešovičkách se teprve začal stavět. Ti z nás, kteří se počínaje 3.ročníkem specializovali na jadernou fyziku, pak chodili i na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýskou FJFI v Břehové ulici a jezdili do Řeže na Ústav jaderného výzkumu ÚJV (z nádraží se tam přes řeku chodilo po úzké kývající se lávce).
   Svou diplomovou práci na téma "Rentgen-fluoroscenční spektrometrie" jsem dělal v ÚJV Řež na Oddělení jaderné spektrometrie. Měřené vzorky se ozařovaly v jaderném reaktoru, já jsem je pak měřil na polovodičovém Ge(Li) spektrometru s mnohokanálovým analyzátorem a tehdy ručně - analogově - jsem je vyhodnocoval. Zajímavostí bylo, že mezi vzorky byly i historické exponáty krásných skleněných nádob, které jsem si půjčoval z Národního muzea. Zabýval jsem se i teoretickou fyzikou, zvláště obecnou teorií relativity, astrofyzikou a kosmologií (později z toho vzešla kniha "Gravitace, černé díry a fyzika prostoročasu" a esej "Antropický princip aneb kosmický Bůh").
  Po státnicích na matfyzu jsem nastoupil jako fyzik na nově budované Oddělení nukleární medicíny v Ostravě-Porubě (asi 1/2 roku jsem ještě dojížděl na provizorní pracoviště do Paskova).
 Stanový tábor v přírodě
Universita UK měla (a má stále) v jižních Čechách u vesnice Albeř, poblíž Nové Bystřice (okres Jindřichův Hradec), zřízený stanový tábor. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice vede úzkorozchodná železniční trať, Albeř je předposlední zastávka před Novou Bystřicí. Tábor s dvěma řadami stanů byl u lesa nad rybníkem Osika. Naším instruktorem byl Doc. R.Rejšek z Katedry tělesné výchovy a sportu UK (jejíž pracovny sídlily na Opletalově ulici). Byl velice přátelský a sdílel s námi i různé hry, legrácky a rošťárničky (táboráky, společné skákání do vody a plavání kluků a děvčat bez oblečení).
  Na břehu rybníka u malého lesíka byl plácek s můstkem z širokých dřevěných desek, ze kterého se skákalo do vody. Pobývali jsme tam většinou koncem května, chodili jsme plavat do rybníka, často "nudisticky". Na táboře jsme někdy chodili bez oblečení i před děvčaty, neměli jsme v tom vážnější zábrany, nereflektovali jsme to ani z erotického hlediska (ale jako biologickou přirozenost různých součástí našeho těla). A ani ony tomu nevěnovaly větší pozornost, do rybníka někdy chodily též v "rouše Evině". Tento "naturismus" se do pobytu v přírodě velmi dobře hodil.
        
Jednou jsem si takto zašel sám zaplavat v odpoledních hodinách, plavky a tenisky jsem nechal schované pod keřem, plaval jsem asi 300 m k protějšímu břehu. Když jsem tam doplaval, na břehu se na dece opalovaly dvě mladé dívky. Řekli jsme si "ahoj" a ony mne pozvaly abych vyšel z vody k nim na chvíli se usušit a zahřát na slunku. Já jsem řekl že nemohu, plavky jsem zanechal na břehu u tábora. Ony řekly že to nevadí, že mne "nepokoušou", ať klidně vyjdu z vody k nim. Po chvíli váhání jsem to udělal (na obrázku vpravo), natřeli mne opalovacím krémem, lehl jsem si na deku vedle nich. Chvilku jsme si povídali, já jsem jim řekl že jsem na Moravě vyrůstal u rybníků a u lesa, něco jsem jim řekl o Matematicko-fyzikální fakultě na které studuji a o zdejším stanovém táboře u Albeře.
  Ony říkaly že chodí na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Teď jsou ještě zde, ale již dnes v podvečer budou odjíždět na prázdniny. Takže se již neuvidíme. Ale že jim teď mám něco nechat "na památku". To bych rád, ale já zde nic nemám, všechno jsem nechal na druhém břehu. Ale něco zde přece jen máš - a klepli mne jemně do varlat. Ale jak to chcete odtud dostat ven (zeptal jsem se naivně)? Snadno! - uměly to a za chvilku jsem je trochu postříkal spermatem. Zasmáli jsme se tomu (co jsem jim zanechal?), zavolaly na rozloučenou "ahoj - jsi šikovný kluk"! A já jsem spokojeně odplaval zpět k táboru...
        
Blízko lesa jsme si udělali topeniště ohrazené většími kameny. Já jsem se sekyrkou a pilkou zašel do hustšího lesa a uřezal tam několik menších suchých stromků. Nad ohněm jsme si pak opékali různé klobásky či špekáčky a v kotlíkách vařili guláš se zeleninou a houbami, nebo různé omáčky. A později večer jsme někdy zapálili i větší táborák, u kterého jsme si dlouho do noci povídali humorné příběhy, hráli na kytaru a zpívali trampské písně.
  V jednom roce, snad 1969 či 70, když jsme tam tábořili v týdnu kolem 10.května, přišlo náhlé ochlazení a napadlo asi 3 cm sněhu. Ráno kolem 7.hodiny jsme 4 kluci vyběhli ze stanů a zcela bez oblečení jsme ve sněhu běželi dolů k rybníku si "otužilecky" zaplavat. Když jsme se vraceli zpátky, děvčata již byla ze stanů venku a se smíchem nás pozorovala. "Kluci, kde jste zapoměli ptáky? - nejsou vám vidět pinďourky ani kulky!". V té zimě jsme byli tak zkřehlí, že se kůže hodně zcvrkla a genitálie se skoro úplně zanořily do břicha... Ve stanu nám je třením suchým ručníkem a prohmatáním aspoň trochu zahřály. Pak jsme se oblékli a šli na snídani.

Studentská kolej 5.května
V Praze jsem bydlel na Koleji 5.května (zvaná též Švehlova kolej, neboť její výstavbu ve 20.letech inicioval tehdejší předseda vlády Antoním Švehla), na rozhraní Vinohrad a Žižkova (ul. Slavíkova 22), kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Není to též daleko pěšky z Hlavního nádraží, jde se do kopce Vozovou ulicí. Byla to nejlepší kolej v Praze, s perfektní architekturou, s kinem, divadelním sálem, menzou, kavárnou.
        
Dostali jsme pokoj v posledním - podkrovním 5.poschodí, nevelký ale docela útulný, s klenutým stropem. Bydleli jsme tam spolu s kamarády Josefem Hlavicou a Pavlem Jeřábkem (kteří studovali matematiku), v některých letech i s Jardou Schrötterem.
        
  Kromě studia jsme jako mladí kluci začali občas i chodit do hospody a též jsme tropili různé legrácky a "vylomeniny" :
 Kondomová anabáze, humorné recesní soutěže
Na koleji se někdy večer dělala tzv. "kondomová anabáze". Kondom (prezervativ) se naplnil asi 4 litry vody (na obrázku vlevo) a se zpěvem legračních písniček se s ním obcházely chodby na koleji. U dveří kamaráda, který měl na pokoji dívčí návštěvu, za zvolání "Ech, kondom pasé ! ", se kondom propíchl špendlíkem, praskl a voda se vyhrnula ke dveřím a protekla pod nimi i na pokoj...
      
Nebo se někdy pro legraci soutěžilo, kdo z nás dosáhne delšího dostřiku R spermatu při ejakulaci. Něco v nás ještě zůstáválo z legračních pubertálních let. Bylo při tom hodně smíchu, zvláště když tam byly přítomny i dívky. Já jsem v tom byl jen slabý průměr (R cca 1,6 metru), ale někteří kamarádi dosáhli až 3 metry (záleželo též na momentální konstituci - hustotě - spermatu). Bylo to jen pro zábavu, na reprodukční ani sexuální aktivitu tato okolnost nemá žádný vliv.
Autorská omluva: Omlouvám se, pokud někoho ze čtenářů (kteří jsou ovlivněni náboženskými či jinýmu "mravnostními" předsudky dřívějších dob) některé obrázky negativně pohoršují. Není pro to žádný důvod, je to zde míněno v naprosté slušnosti. Já jako fyzik jsem zvyklý všechny jevy v přírodě reflektovat objektivně, tak jak skutečně probíhají. Týká se to i skrytějších biologických struktur a činností, které se někdy považují za směšné...
  Tyto "humorné alotrie" se většinou neprováděly na našem pokoji, ale sešli jsme se na některých jiných (např. u Vrati Langera, Pepu Sysla, Jardy Pláška, Zdeňka Kašlíka a pod.), kam jsme si večer donesli několik lahví piva a příp. i ostřejších nápojů...
  Toto všechno se dělalo jen velmi zřídka, pro recesi, zpestření a ve vstřícné přátelské atmosféře - "nám to nevadí, vydržíme to, je dobře když je občas nějaká legrace!".

Vojtěch Ullmann